Proč nahlásit svou doručovací adresu a zřídit si v ní domovní schránku označenou příjmením?
Z dluhu šest set korun téměř devatenáct tisíc
Slečna Zdena si jako studentka „občas zapomněla“ v metru označit lístek. Samozřejmě, že štěstí nebylo vždy na její straně. Šest set korun na zaplacení (tehdejší) pokuty u sebe neměla, a tak chtěla zaplatit složenkou. Pak si ale řekla, že v trvalém bydlišti stejně nebydlí a soud její skutečnou adresu nezná, tak na zaplacení „zapomene“.
Jaké proto bylo její překvapení, když téměř po deseti letech zazvonil u dveří exekutor a předával jí vykonatelný rozsudek. Paní Zdena náhle stála před dvěma nezáviděníhodnými možnostmi: buď zaplatí 18.600 korun za pokutu, náklady soudního řízení a exekuce, nebo jí exekutor začne oblepovat nábytek, zabavovat elektroniku a další zařízení bytu. Zdena samozřejmě vše na místě zaplatila, aby o své věci nepřišla. Jak se ale stalo, že se o rozsudku včas nedozvěděla?
Jednoduše. Paní Zdena měla nahlášeno trvalé bydliště ve svém rodišti, v domě, v němž bydlela jen její stará teta. Tam jí byla doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání. Protože si zásilku nepřevzala ani si ji na poště nevyzvedla, byla doručena tzv. fikcí, to znamená 10. dnem od uložení na poště. O tom všem Zdena neměla ani zdání. Protože se k prvnímu jednání soudu nedostavila, soudce vynesl rozsudek pro zmeškání, ten byl opět doručen na adresu trvalého pobytu, kde si jej Zdena nevyzvedla, a nabyl tak právní moci.
Kdyby si paní Zdena nahlásila hned 1. 7. 2009 na obecním úřadě v místě svého trvalého bydliště adresu, na které se skutečně zdržuje, a měla zde i schránku se svým příjmením, její „opomenutí“ ji nemuselo nic stát. U soudu totiž mohla namítnout promlčení dluhu.