Reforma justice

Ministerstvo spravedlnosti České republiky

 

Souhrnná novela občanského soudního řádu

Obecně o novele zákona

Zákon č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), dále jen "OSŘ".

Hlavním cílem novely OSŘ, která nabude účinnosti 1. července 2009, je zjednodušení procesních postupů, odbřemenění soudů a zamezení průtahů v soudním řízení.

Doručování - zcela nová úprava

Souhrnnou novelou se do českého právního řádu zavádí zcela nový systém doručování. Je smutným faktem, že doručování patří v současnosti k největším problémům české justice. Soudy tíží problémy s efektivitou a spolehlivostí doručování. Až dosud nebyla upravena odpovědnost účastníka řízení za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů. Bylo na soudu, aby vypátral, kde se účastník fakticky zdržuje, a pokud se mu to ani za součinnosti jiných úřadů a subjektů (Policie ČR, úřady práce, úřady sociálního zabezpečení, mobilní operátoři atd.) nepodařilo, nezbylo mu nic jiného, než účastníkovi ustanovit opatrovníka.

Nově zaváděný systém doručování je založen na adrese pro doručování, kterou může být:

  1. Adresa datové schránky (u doručování prostřednictvím veřejné datové sítě),
  2. adresa, kterou adresát sdělil soudu,
  3. evidovaná doručovací adresa (pokud adresát nechce nebo nemůže přebírat zásilky v místě trvalého pobytu, může požádat o evidenci této adresy v centrální evidenci obyvatel),
  4. adresa trvalého pobytu vedená v centrální evidenci obyvatel (pokud adresát nezvolil ani jednu z výše uvedených možností).

Kromě doručení na doručovací adresu může soud písemnost doručit i při jednání nebo jiném soudním úkonu.

Doručování do datové schránky

Prioritním způsobem doručování bude nově vedle doručování při jednání nebo jiném soudním úkonu i doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky s tím, že v budoucnu bude elektronické doručování hlavním způsobem doručování. Novela sama neobsahuje úpravu doručování tímto způsobem a odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Doručování prostřednictvím datových schránek je dle tohoto zákona povinné pro právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro právnické osoby zřízené zákonem, organizační složky podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro advokáty, pro daňové poradce, pro insolvenční správce, pro notáře a pro soudní exekutory. Tento předpis zavádí jednotný informační systém datových schránek, který budou orgány veřejné moci využívat mimo jiné k doručování písemností adresátům, kteří budou mít zpřístupněnou datovou schránku. O zřízení datové schránky může ministerstvo vnitra požádat i kterákoli fyzická osoba, a pak i jí bude prioritně doručováno do datové schránky.

Další způsoby doručování

Pokud nemá adresát zpřístupněnu datovou schránku a nelze mu doručit při jednání nebo jiném soudním úkonu, doručuje se prioritně na adresu pro doručování, kterou adresát sdělí soudu (lze mu však doručit i na kterémkoli místě, na němž bude zastižen). Adresát může sdělit soudu adresu nebo elektronickou adresu, na kterou mu má být doručováno. Na elektronickou adresu soud bude doručovat, jestliže adresát soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádá nebo s ním vysloví souhlas a jestliže uvede akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo předloží svůj platný kvalifikovaný certifikát.

Pokud se má doručovat prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníkem řízení nebo jeho zástupcem, a adresát písemnosti soudu žádnou doručovací adresu nesdělil, je adresou pro doručování adresa uvedená v novém § 46b občanského soudního řádu - tou je:

1. U nepodnikající fyzické osoby v prvé řadě adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, tzn. adresa sdělená adresátem do evidence obyvatel. Tento způsob sdělení je upraven v novém ustanovení § 10b zákona
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). V evidenci se na žádost občana vede údaj o adrese, na niž mu mají být doručovány písemnosti podle občanského soudního řádu. Pokud adresát nesdělil adresu pro doručování písemností, doručuje se mu na adresu místa pobytu vedenou v informačním systému evidence obyvatel.

2. U podnikající fyzické osoby ve věcech souvisejících s podnikatelskou činností adresa místa podnikání.

3. U právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku.

Dále jsou stanoveny adresy pro doručování ve zvláštních případech např. pro doručování státu, advokátům, osobě ve výkonu trestu atd.

Novela rozlišuje doručování do vlastních rukou a doručování jiných písemností:

Doručování do vlastních rukou

Pokud adresát nebude zastižen, bude mu zanechána písemná výzva, aby si vyzvedl písemnost, která bude uložena po dobu deseti dnů u provozovatele poštovních služeb nebo u soudu. Pokud si adresát písemnost během této doby nevyzvedne, považuje se tato za doručenou desátým dnem od uložení (tzv. fikce doručení), přičemž písemnost bude adresátovi vhozena do schránky (pokud soud tuto možnost nevyloučí). Vhození do schránky nemá žádné právní účinky, ale umožní adresátovi seznámit se s písemností, která mu již byla na základě fikce doručena. Pokud neexistuje schránka, do které by bylo možno písemnost vhodit, vrátí se soudu (o tom se na úřední desce soudu vyvěsí sdělení).

I nadále je u některých písemností zákonem vyloučeno doručení na základě fikce, tedy marným uplynutím lhůty pro uložení (např. platební rozkaz), případně může vyloučení takového způsobu doručení nařídit předseda soud. V těchto případech se písemnost po marném uplynutí desetidenní lhůty pro uložení vrací odesílajícímu soudu.

Doručování jiných písemností

Pokud adresát nebude zastižen, bude mu písemnost vhozena do schránky, a tímto vhozením se považuje za doručenou. Datum vhození do schránky se vyznačí na doručence.

Neúčinnost doručení

Ke zmírnění tvrdosti nového systému doručování, zejména vzhledem k tomu, že lze ve větším rozsahu doručovat na základě fikce, zavádí souhrnná novela institut neúčinnosti doručení. Soud v tomto případě na návrh účastníka rozhodne, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl s doručovanou písemností z omluvitelného důvodu seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil, nebo mohl seznámit. Je stanovena výjimka pro nesporná řízení, v nichž soud rozhodne
o neúčinnosti doručení i bez návrhu, jestliže je podle obsahu spisu zřejmé, že účastník nebo jeho zástupce se z omluvitelného důvodu neseznámil nebo nemohl seznámit s písemností.

Přípravné řízení a zákonná koncentrace

Novelou se do občanského soudního řízení zavádí institut přípravného jednání, který slouží k tomu, aby soud mohl při jediném jednání věc skutečně rozhodnout. Soud nesmí nařídit jednání, jestliže není znám okruh právně významných skutečností, které budou mezi účastníky sporné, nebo důkazy, které účastníci navrhují k prokázání svých tvrzení. Jestliže příprava jednání s využitím výzev podle § 114a OSŘ nevedla (nebo by nemohla vést) k výsledku nebo nevyužil-li soud kvalifikované výzvy podle § 114b OSŘ , nařídí soud a také provede přípravné jednání, a to s výjimkou věcí, u nichž se s ohledem na okolnosti případu jeví takový postup neúčelným.

Povinnost tvrzení a povinnost důkazní je až na výjimky koncentrována do skončení přípravného jednání, případně do uplynutí soudem stanovené lhůty (viz § 118b OSŘ). Pasivita účastníků má zásadní následky. Pro žalobce nebo jiného navrhovatele, který se nedostaví, popř. se neomluví, ač byl řádně předvolán, je sankcí zastavení řízení. Pro nečinného žalovaného je v téže situaci sankcí (za splnění dalších podmínek) fikce uznání žalobou uplatněného nároku. K uznání zde dochází proto, že přípravné jednání je vlastně obdobou kvalifikované výzvy (§ 114b OSŘ) a nedostavení se k přípravnému jednání je sankcionováno shodně jako nevyjádření se ve smyslu § 114b odst. 5 OSŘ.

V případě, že příprava jednání podle § 114c OSŘ nebyla provedena, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty stanovené soudem. Tím by měla být zajištěna aktivita účastníků a minimalizována nutnost odročování jednání z důvodu nových tvrzení a důkazů mimo případy uvedené v tomto ustanovení.

Zjednodušení systému protokolace

Podle § 40 OSŘ se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování anebo vyhlašuje rozhodnutí, sepisuje protokol. Problémem protokolace podle předchozí právní úpravy bylo, že soudce formuloval průběh jednání zapisovateli
a vznikal problém nepřesnosti např. zachycených výpovědí svědků (jen málo svědků podá soudci námitku). Soudce se musel soustředit na formulaci diktovaných skutečností
a v podstatě diktoval vše, co se dělo v soudní síni. Odstranění protokolace, tedy diktování obsahu přednesů a důkazů, umožní soudci zabývat se analýzou informací nutných k vlastnímu rozhodování a soustředit se plně na průběh jednání.

K odstranění nedostatků této úpravy a k urychlení vedení soudního řízení povede pořizování zvukového či zvukově obrazového záznamu o jednání v občanském soudním řízení, který by se zásadně nepřepisoval. Záznamem se dle nové právní úpravy rozumí počítačem zpracovávaný zvukový (popř. zvukově obrazový) záznam, který umožňuje snadný přepis záznamu do protokolu, stejně tak jako vyhledávání jednotlivých svědeckých výpovědí
a dalších provedených důkazů. Záznam, který se bude uchovávat na trvalém nosiči dat, bude obsahovat celé soudní jednání vyjma porady senátu. Přepis záznamu nebo jeho části ve formě protokolu se bude pořizovat vždy v řízeních týkajících se péče soudu o nezletilé, vždy je-li podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé, nebo pokud tak určí soud. 
V § 40 se taxativně vypočítávají úkony, o nichž se vždy pořizuje protokol, a stanovují se případy, kdy je možné pořídit protokol.

Zaznamenávání průběhu řízení na trvalém nosiči dat je možné považovat za další krok k elektronizaci justice.

Omezení rozsahu odůvodnění rozhodnutí

Dalším přínosem souhrnné novely, který povede ke zrychlení soudního řízení, je omezení rozsahu odůvodnění některých rozhodnutí soudu. V novém ustanovení § 169 odst. 2 OSŘ se vypočítávají usnesení, která nemusí obsahovat odůvodnění. Nově jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu a návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví.

Rozšíření se týká i  těch usnesení, kterými nebylo rozhodnuto ve věci samé a připouští-li to povaha věci. Z obsahu spisu musí být zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. Zákonná ustanovení, podle kterých bylo rozhodnuto, a důvod se uvedou ve výroku těchto usnesení. Takovým rozhodnutím může být např. usnesení o zastavení řízení podle
§ 9 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nezaplacení soudního poplatku, usnesení o zrušení platebního rozkazu, nelze-li platební rozkaz doručit žalovanému podle § 173 odst. 2 OSŘ, usnesení o odmítnutí návrhu nebo odmítnutí odvolání (§ 43 odst. 2, § 211 a násl. OSŘ ), pokud účastník na výzvu soudu k opravě či doplnění podání vůbec nereaguje, usnesení o ceně nemovitosti podle § 336a OSŘ, určil-li soud cenu jen podle výsledku ocenění a nedošlo k žádné odchylce atd. V každém případě je nutné posoudit konkrétní povahu a důvody rozhodnutí.

Nové znění § 169 odst. 2 OSŘ nabylo účinnosti dříve než souhrnná novela jako celek, a to
15. dnem po vyhlášení souhrnné novely ve Sbírce zákonů.

Posílení postavení notářů jako soudních komisařů

Dalším z cílů souhrnné novely bylo posílení pravomocí notářů jako soudních komisařů v řízení o dědictví, a tím i urychlení dědického řízení a v neposlední řadě také přispění
k odbřemenění soudů od administrativně jednoduché agendy.

Do účinnosti souhrnné novely notáři v dědickém řízení vykonávají úkony jako soudní komisaři na základě pověření soudu. Jejich rozhodovací pravomoci vyplývají z ustanovení
§ 38 odst. 2 OSŘ, který obsahuje výčet těch věcí, které jsou vyhrazeny soudu a jimiž soud nemůže notáře pověřit. Spadají sem žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině a meritorní rozhodnutí. Notář jako soudní komisař tedy může samostatně vydávat pouze usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení.

Podle § 175zd OSŘ však soudní komisař připravuje podklady pro vydání usnesení soudu včetně návrhu usnesení, což vede k tomu, že soudy v dědickém řízení v podstatě pouze podepisují rozhodnutí, která připravil soudní komisař a která zpravidla soud nijak neupravuje. V důsledku této úpravy spis opakovaně putuje mezi soudem a notářem
a dochází tak ke zbytečným průtahům v řízení. Účinností souhrnné novely dojde ke změně právní úpravy § 38 OSŘ, kdy notář jako soudní komisař bude vykonávat jednotlivé procesní úkony a vydávat rozhodnutí jménem soudu, není-li výslovně stanoveno jinak, tj. že má rozhodovat soud. Tato úprava v podstatě představuje paralelu k činnosti soudních exekutorů nebo vyšších soudních úředníků. K tomu přistupují další zákonné garance v podobě specifického opravného prostředku proti rozhodnutí soudního komisaře (tentýž specifický opravný prostředek se používá ve vztahu k rozhodnutím vydaným justičními čekateli a vyššími soudními úředníky), přičemž rozhodnutí soudu se považuje za rozhodnutí prvostupňové a je proti němu přípustné odvolání.

Soud tedy na základě oznámení matriky o úmrtí osoby pověří dle rozvrhu práce notáře jako soudního komisaře, který provede celé řízení a po nabytí právní moci usnesení, jímž se řízení končí, a po provedení následných povinných informativních úkonů ve vztahu k třetím subjektům (typicky banky, u nichž jsou deponovány vklady zůstavitele), spis uloží k archivaci u soudu.